Edíkův příběh – CKP

Na rozbouřené moře vyplouvá velká námořní loď. Na její palubě je kapitán Edík, čtyřletý chlapec, můj nový pacient. Jako správný námořník má pruhovaný nátělník, na těle nalepených pár kinesiotapů a čeká ho velká výprava.

Příběh Edíka se trochu liší od příběhu ostatních dětí. Na počátku úplně normální těhotenství. Na první pohled úplně zdravý, čtyřletý chlapec. Jen v několika detailech je rozdíl a ty přivedly Edíka do mojí ordinace. 

Edík se narodil o tři měsíce dřív, ve 28. týdnu těhotenství, s porodní váhou 1200 g. Při porodu došlo ke krvácení do mozku, poté k rozvoji otoku mozku, tzv. hydrocefalu. Edíkovy životní funkce kontrolovaly přístroje, v nemocnici ležel několik měsíců. Měl ale štěstí. Poškození centrálního nervového systému není rozsáhlé, jeho diagnóza je centrální koordinační porucha, CKP. 

V praxi to znamená  mírnou poruchu pohybu a žádné mentální postižení. Edíkova pravá ruka a noha se neumí pohybovat stejně dobře, jako zdravá levá ruka a noha. Může za to zvýšené napětí v některých svalech obou končetin. U ruky dochází k výraznějšímu pokrčení v lokti a v zápěstí a u nohy zase k vytáčení špičky dovnitř a většímu propnutí kolene, také k mírnému zešikmení pánve a zakřivení zad.

Edík tak při běhu v náročnějším terénu častěji zakopává a reflexně si pravou ruku přitahuje pokrčenou k tělu. Pravá ruka není tak obratná, je horší úchop a manipulace s předměty. Často si také Edík pravé ruky vůbec nevšímá, nepoužívá ji a vše zvládá jen levou. Přání rodičů je, aby Edík mohl sportovat stejně, jako zdravé děti, bez rizika pádu a aby používal obě ruce stejně.

V terapii jsem se rozhodla jít třemi směry. Prvním je trénink rovnováhy, koordinace a zapojení stabilizačních systémů těla. Druhý směr jsou cílené prvky hrubé motoriky – jednoduché cviky, např. z jógy nebo akrální koaktivační terapie, které zapojují jak končetiny, tak svaly trupu. Třetí  směr je rozvoj jemné motoriky – zlepšení funkcí ruky, úchopů, manipulace s předměty, šikovnosti. A nejlépe tak, aby se všechny směry v terapii navzájem prolínaly, protože tělo funguje jako celek. Pochopitelně zábavnou formou, čtyřleté dítě musí terapie bavit. Ke slovu se dostaly všechny senzomotorické pomůcky, které v ordinaci mám a s dávkou fantazie vznikl prostor pro dobrodružnou námořní plavbu.

Po vylodění se z plavidla na neznámém území musí námořník Edík překonat  zrádnou řeku Gonge. Je sice krásně barevná, ale jediné šlápnutí vedle může znamenat, že mu nožku ukousne krokodýl, a tak se musí Edík při chůzi hodně snažit. Modrá lávka přes propast je sice také moc krásná na první pohled, ale je na došlap měkká a tak hrozí, že do propasti každou chvíli spadne. Totéž platí o vzácných kamenech, po kterých se dá přejít, ale jsou pichlavé a stejně jako na řece pod nimi číhá krokodýl. 

Námořník našlapuje pomalu a rozvážně, někdy musí dlouho stát na jedné noze, nebo hodit zpátečku. Když to přežene s rumem, nezbyde, než jít dál po čtyřech. Někdy se námořník dokonce promění v želvu a přibude mu velký barevný krunýř.

Námořník si také může vyzkoušet přebírání velkých perel a pak se s nimi trefovat do barevných misek.

Na své výpravě se od mořské víly námořník učí velkou spoustu nových cviků. Třeba medvěda, který má nesnesitelný řev, nebo rytíře, který zdraví svou královnu, také strom s pevnými kořeny a strom, na který prší…

V cíli už čeká dračí vejce. A to je velká výzva, protože než se drak vylíhne, dá se na vejci dělat spousta zábavných věcí. Sedět, klečet, skákat, kutálet se… 

Doma se ale divoký námořník mění ve (stejně divokého) hudebníka. Edík vyrůstá v umělecké rodině, tatínek je kytarista a Edík v tomto nástroji našel také velké zalíbení. Přáním rodičů je, aby se hybnost ruky zlepšila a Edíka v budoucnu od hraní na kytaru nic nelimitovalo. Rozvíjet jemnou motoriku něčím, co jeho nejoblíbenější nástroj nejen připomíná, ale hrát i umí se tak přímo nabízelo. Stačilo nápad jen zrealizovat a vytvořit activity board (což je vzdělávací pomůcka, která pomáhá rozvíjet jemné motorické dovednosti, paměť, pozornost a kreativitu).

Activity board “kytara” vznikl doslova multi oborovou spoluprací. Podle tatínkovy nejoblíbenější gibsonky jsme udělali papírovou předlohu.

Truhlář Michal ze silné překližky vyčaroval kytaru. A určitě mu dala spoustu práce. Tím, že ji opatřil krásným xylofonem, paličkou a skutečnými strunami, upevněnými jako na klasické kytaře, vytvořil activity board a hudební nástroj v jednom. Společně jsme pak připevnili ostatní prvky, které jsem mezitím vymyslela, opatřila nebo vyrobila.

Kytara visí v Edíkově pokoji na stěně, kdykoliv připravená na hru na struny, xylofon, navlékání tkaniček, zapínání knoflíků nebo karabinek.

Námořní plavbu v různých podobách absolvuje Edík při každé rehabilitaci, někdy cvičí i s tatínkem nebo maminkou, přidávám různé prvky, cviky. Pokrok se dostavuje postupně. Už to, že pravou rukou dokáže sám od sebe ukazovat na předměty a neignoruje ji, že si při běhu ruku nepřitahuje k tělu, ale dokáže ji použít pro udržení rovnováhy, že při běhu téměř nezakopává, je po tak krátké době opravdu úspěch.

Děkuji za pozornost

V hlavních rolích účinkovali:

pacient – Edík

fyzioterapeutka – Vendy

tatínek a spolutvůrce kytary – Břeťa

maminka a fotografka – Veronika

truhlář a hlavní tvůrce kytary – Michal

dále účinkovali: sestřička a velká podporovatelka – Julinka, pes Dante, kompars- truhlárna Spalto a další

Děkujeme